Protivův příběh - Cesta a zařazování

Parry se nadšeně rozhlížel po nástupišti. Tolik nových lidí v životě neviděl. Kolik z nich se asi stane jeho kamarády?
"...rozuměl jsi?"
"Co?" Parry se zmateně podíval na Eleanoru.
"To jsem si mohla myslet, že mě nevnímáš," povzdychla si. "Říkala jsem, abys nezlobil a občas si na mě vzpomněl a napsal mi."
"Jasně teto."
"Tak už běž," pobídla ho Eleanora. Parry se rozběhl k jednomu z vagonů a nasedl. Ještě stihnul naposled zamávat Eleanoře a vlak se dal do pohybu.

"Prváci, sem! Pojďte sem!" bylo první, co Parry uslyšel, když z vlaku vystoupil. Šel tedy k muži, který to volal.
"Prvák?" zeptal se ten muž. Parry přikývl.
"Prváci, sem!"
Za chvíli už jich tam stál pěkný hlouček.
"Tak pojďte za mnou a pozor, ať neuklouznete." Prváci se potichu vydali za ním. Obešli skalní výčnělek a tam se jim objevil nádherný výhled na Bradavice. Všichni vydechli úžasem. Pak je muž vedl dál až dolů k jezeru, kde byly připravené loďky. Parry si vlezl do jedné z nich, k němu se ještě připojil jeden kluk a jedna dívka. Dívka byla strašně upovídaná.
"Jak se jmenujete? Já jsem Cath, teda Cathrin, ale všichni mi říkají Cath."
"Já jsem Parry," odpověděl Parry.
"A já Jack," řekl ten kluk.
"Ve které koleji byste chtěli být, já totiž nevím, i když rodiče říkají, že budu v Havraspáru."
Parry pokrčil rameny, zato druhý kluk pohrdlivě odpověděl: "Ve Zmijozelu!"
Dívka pak ještě něco povídala, ale Parry ji neposlouchal. Za chvíli loďky dorazily ke břehu a všichni vystoupili. Muž je vedl nějakými chodbami až do jedné, zjevně nepoužívané, místnosti, kde je nechal.
Parry se rozklepal nervozitou a zimou. Co jej asi tak čeká? Než stačil rozvést své úvaky, znovu přišel ten muž, který je sem přivedl a naznačil jim, ať ho následují.
Vešli do obrovské síně, byla osvětlená tisícovkami svící a na stropě...vlastně tam nebyl strop, bylo tam jen večerní nebe plné hvězd. Parry podruhé za večer vydechl úžasem. Muž se najednou zastavil a ukázal na starý klobouk, který byl položen na trojnožce. Parry si pozorně prohlížel klobouk a přemýšlel, co ho asi čeká, když se na krempě klobouku objevila trhlina, která se roztáhla, a klobouk začal zpívat.
"Vítejte žáci noví,
Bradavice vás zdraví.

A jestli vás leká,
co vás teď čeká,
nebojte se více,
toto jsou Bradavice.

Mě na hlavu si nasadíš,
na stoličku se posadíš.
Která kolej bude tvá,
to řeknu ti pak já.

Zdali to bude Nebelvír,
kde mají srdce lví
nebo snad Zmijozel,
kde váží si kouzel.

Také havraspár to může být,
tam moudří smějí snít
nebo Mrzimor to bude,
tam pilní jsou všude."

Klobouk dozpíval a žáci zatleskali. Pak před ně předstoupil ten muž, který je celý večer provázel.
"Dovolte mi, abych se konečně představil, jmenuji se Albert Floatman a učím zde kouzelné formule. Teď budu číst vaše jména, vy sem pak přijdete a vezmete si moudrý klobouk na hlavu, pak se připojíte ke své koleji. Tak začněme!
Cecilia Auburnová."
Dívka se světle hnědými vlasy přišla ke stoličce a nasadila si klobouk.
"Havraspár!" rozlehlo se za chvíli síní.
Po Cecilii šel Aaron Blunder, který byl poslán do Zmijozelu. Žáci ubývali a Parry se blížil na řadu.
"Parry Pest," přečetl konečně profesor Floatman. Parry roztřeseně přišel ke stoličce s moudrým kloboukem a nasadil si jej.
"Hmm...pan Pest." Ozval se Parrymu v hlavě hlas. "Tvá matka byla výborná čarodějka, ano, ale c s tebou, hmm... Ano, už to mám! MRZIMOR!"
Parry úlevně vydechl a šel k mrzimorskému stolu.